Vše se plní...
Netuším, co bude zítra... Netuším, co bude dál se mnou a s člověkem, na kterém mi moc záleží a mám ho neskutečně moc ráda... Nevím, co bude dál. Jediné, na co spoléhám právě v tuto chvíli je láska - cit tak krásný a skoro zapomenutý... Cit, který se nedá popsat pár slovy. Doufám, že tohle nebude nikdy číst, jelikož jsem si naprosto jistá, že po dnešku by tomu on rozumněl jistě moc dobře a zjistil, jak moc pro mě znamená. Dnes mi došlo jak krásné je oběvovat nepoznané a přitom natolik příjemné a zajímavé věci, které k životu jisto jistě patří... Kdo vůbec netuší, o co se tu snažím, ať radši nechce pochopit... Sama nechápu, kde se to ve mně bere ale prostě tyhle slova ze mě padají jak láva ze sopky, což považuji za dosti chabé přirovnání... Dneška nelituji a ani nechci. Přesto všechno jsem občas mívala pocit jakoby to všechno bylo chaotické a já nezkušená a neohrabaná.... Moje obavy, že se budu muset propadnout hanbou se ovšem ukázali jako liché...
Posledních pár slov bych ráda věnovala své velké lásce. Chci abys věděl, že mi na tobě neskutečně moc záleží a že tě příšerně moc miluju. Můj život má díky tvému zase smysl. Díky za to....
s pozdravem Busines :)