Co si přeju....
Přemýšlím, jestli má vůbec smysl si něco přát. Toužíte po tom strašně moc, ale stejně musíte počítat s možností, že to nevyjde. Život je tak nevyspitatelný... Nic se nedá naplánovat, a když už plánujete zkazí se všechno v co ste kdy doufali. Plánovala jsem jednou v životě a nevyplatilo se mi to. Teď už to dělám jinak, naplánuji - sním....
Poslední půlrok mého života probíhá vcelku pěkně hladce a to díky jedné věci, která mě - a doufám, že nejenom mě - umí vždycky postavit na nohy. Řadím jí do věcí, kterých si strašně moc vážím, i když jsem se svým bádáním po její historii a po jejích stylech teprve na začátku. Je to hudba, která mě dokáže naplnit a nebere mi nic, spíš mi hodně dává. Dává mi smysl žít dál a díky ní nacházím i nové spojence, nové přátele, nové kamarády... Popravdě, vrátila mi chuť zase žít, která se mi po dlouhou dobu pomalu ztrácela.
Zde, skoro na konci mého příběhu všechno začína. Začala jsem snít o své vlastní skupině. Nevím, jak mě to napadlo, ale myslím, že to s klidem mohu zařadit do kartotéky "nesplnitelné". Moje sny zazdívá už to, že neumim zpívat ani hrát na nějaký nástroj. Jediné, co umím je stupnice C-Dur a to je velmi chabé... No nic, alespoň mohu snít dál a když počítám, že se to nesplní tak z nemám důvod si kazit náladu.
Pokračování příště, ale asi půjdu na filozofii - to je pro lidi jako jsem já, pro takový ty který se staraj o možný i nemožný, tam bych se možná chytla...
s pozdravem Pedo