Černá barva
Slova charakterizující černou barvu
Důstojnost, schopnost obnovy, návrat
Násilí, strach, temnota
Psychologie barvy
Černá je nejtmavší barva, vlastně bychom je za barvu ani neměli pokládat. Barvy přece patří světlu a černá tmě. Pokud jí někdo dává přednost, znamená to, že odmítá svůj úděl. Černá je barvou vzdoru a protestu. V testu tato neobvyklá volba vždycky upozorňuje na nějaký závažný vnitřní konflikt.
Symbolická řeč
Černá je barvou tmy, symbolem smutku, zániku a smrti. V biblické Apokalypse, která vypráví o zkáze světa, se praví, že slunce "zčernalo jako smuteční šat". Černé šaty, černé vlajky, černé lodní plachty znamenají vždy něčí smrt. Podle řecké báje ohlásil hrdina Théseus před svou plavbou na Krétu, že černé plachty jeho lodi budou nahrazeny bílými, bude-li plavba úspěšná. Smrtelně raněný Tristan ze středověké legendy očekává milovanou Isoldu: bílé plachty mají oznámit její příjezd, černé znamenají, že Isolda na lodi není.
Jestliže bílá znamená v některých kulturách konec spojený se začátkem něčeho nového, symbolizuje zde černá pouhý zánik, pád do nicoty, ze které není návratu. Obecně je to barva neštěstí, smutku, temného tajemství, tabu a magie, ale i zla. Věřilo se, že černá kočka přes cestu přinese smůlu, také spatřit černého havrana bylo zlé znamení, černé slepice sloužily kouzelníkům. Černá patřila Satanovi, knížeti temnot, často ztělesňovanému právě černou kočkou nebo černým kozlem. Satanovi sluhové sloužili černou mši, černá byla barvou hříchu, špatným myšlenkám dodnes říkáme černé. Černá je také barvou moci a chladného násilí. Oblékali se do ní španělští králové a inkvizitoři, černé byly vlajky pirátů i košile fašistů.
Ve středověku ovšem platila černá i za barvu pokory, skromnosti a odříkání se světských radostí: proto byla zvolena pro roucha kleriků a mnichů. I černá má totiž svou dobrou tvář. Ve východních zemích je zase barvou plodnosti. Černé jsou mraky plné deště, který přináší životodárnou vláhu, černá je barva úrodné země. Černá tma je místem klíčení, vznikání. Proto mívají velké bohyně plodnosti - řecká Déméter, Kybela, Isis, Diana z Efesu i indická Kálí, stejně jako mnohdy křesťanská madona, černou tvář.
Vyznavači této barvy se vyznačují citlivostí a tajnůstkařením. Baví je i filozofovaní, dokážou šikovně vycházet s lidmi, jsou to rození diplomati, skrývají patrně před světem svou pravou tvář a lidé si o nich mohou učinit zcela zkreslenou představu. Ačkoli jsou ve skutečnosti citliví a trochu tajuplní, okolí je velmi často považuje za povrchní a nedůvěryhodné. Jejich jednání a rozhodnutí mohou být ukvapená a v jejich nejskrytějším nitru je přítomen protest proti celému světu. Jestliže černou naopak nesnášíte, zřejmě milujete život, květiny, zvířata i lidi. Nezříkáte se svého osudu a máte přehled nad svými rozhodnutími.
Černá na oblečení
barva ochranná, ale jen do určité míry. Pohlcuje energii. Její přílišné použití uzavírá čakry, odebírá energii z těla, kterou se pak snažíme získat někde jinde, vede ke stavům sklíčenosti. V kombinaci s bílou tvoří celek složený z protikladů (jin a jang).
