Reading festival
30.8.1992 - Na nahrávce tohoto koncertu mě zaujaly především četné dialogy nejen mezi členy skupiny. Jednotlivé úseky nahrávky nemám přesně seřazené podle toho jak před 13ti lety šly za sebou a proto mi jako jakási mapa koncertem posloužila knížka Těžší než nebe. Koncert narozdíl od všech ostatních začal poněkud netradičně scénkou u níž mi notně chyběl obraz . Jednalo se o tak slavnou scénku, kterou zinscenoval Kurt.
Kurt se převlékl do lékařského pláště, nasadil si bílou paruku a vjel na pódium na invalidním vozíku. Když vjížděl na scénu, z vozíku vypadl a nemohl se zvednout. Kris se hbitě chopil mikrofonu: "To je dobre(To je v pořádku), ty to dokážeš. " V tom Kurt stal strhl ze sebe lékařský plášť a publikum se rozběsnilo, Kurt ještě cosi melodickým hlasem "zazpíval" a pak již zazněly první tóny skladby Breed, kterou bych z celého koncertu hodnotil jako nejvěrnější podobě, kterou jistě znáte z CD. Tento song odstartuje neopakovatelnou atmosféru přetrvávající bezmála hodinu a půl. Dále tradičně pokračovali Teen Spirit. Zprvu mě udivila nezvyklá melodičnost hodná tak Metaliky, ale zhruba po čtiřiceti vteřinách vše přešlo na úvodní sirový rif Smell Like Teen Spirit. Onen krátký úryvek (něco mezi Teen Spirit a Foo Fighters) pochází od kapely Boston, konkrétně se jednalo o úryvek songu More Than a Feeling z roku 1976. Byla plná atmosféry, mnohem energyčtější než je třeba vidět na jejím klipu a bouhžel taky po zbytek koncertu jedna z mála, kterou zvukaři "utáhli" .
Skladbu vlastně ukončí jen Kurt s Kristem, protože Dave si ještě notnou dobu zvesela bubnuje dál . Další na řadě je All Apollogies, kterou Kurt věnuje své dcerce Frances. U této písně Kurt znatelně bojoval s jadnotlivými hmaty, což je znatelné hlavně na koncích a začátcích slok. Nazávěr cosi prohodí Dave s Kurtem, ale nepodařilo se mi z toho rozluštit o čem vlastně mluví.
Dále vezmu skladby abecedně, protože na vdalší pořadí Těžší než nebe nepoukazuje. Takže About a Girl, Svěží čistý rif doplní ozvěna Kurtova zpěvu, která tak vytvoří silný zážitek (Většinou jsou skladby tlumené protože sem tam začalo pršet). About a Girl je určitě další z řady těch vyjmečně podařených skladeb na tomto koncertu.
Aneurysm je místy uspěchaná a jindy se zase vleče, ovšem tady vše srovnávám s verzemi na CD a LP, a na koncertech jde úplně o něco jiného. Všichni se sehrajou až před refrémem. U Been a Son šel lépe než na klasické nahrávce slyšet Daveův hlas . Další specialita koncertu je Kurtův dialog s publikem - Nejdřív Dave cosi prohodí, krátce zabubnuje a Kurt začne mluvit o jeho ženě Curtney. Jediné co jsem z toho pobral je, že žádá všechny, aby společně poslali zprávu(vzkaz) jeho ženě - Curtney, máme tě rádi(je tam "love you", takže spíš milujeme tě).Pak napočítá do tří a publikum začně skandovat onen vzkaz pro Curtney.
Před Blew Krist vzkáže "dobrou noc" a začne hrát na svou basovku co nejhlasitěji, místy dokonce soupeřil s Kurtovou kytarou o hlavní slovo. Po dohraní se dav rozhlučí. A uklidní ho až když Kurt popřeje šťastné narozeniny Davově matce. S Davem má pak dialog, ale před hluk diváků není nic rozumět.
Další na řadu přišel málo známý singl D-7, který by si podle mě zasloužil vyjít na nějaké desce. U tohohle songu už je zvuk typicky pro koncerty a navíc začalo na začátku pršet. D-7 se zhruba v jedné třetině zlomí z melodické kytarovky v organizovaný řev. Drain You se dá vytknout jen práce zvukařů a možná i přehnané výšky, ale na druhou stranu Kurt do poloviny skladby, kdy se mu hlas vymkl kontrole zpíval snad nejtypičtěji "nirvanovsky" za tento koncert.
Zato Lounge Act zněl jako v plechovce, ale to bude spíš kvalitou nahrávky. Rozhodně se Lounge nezapře svěží rytmus, který rozdováděl i publikum.
Na Love Buzz je znát energie s kterou Kurt přišel(přijel) na pódium a která v něm pozbytek vystoupení zůstala. Ale na závěr se vše zase změni v organizovaný chaos a Kurt začne západ se svou kytarou.
Negative Creep mimo zpěvu ničím nepřipomíná zvuk Nirvany.
Dále zazněla Polly, které (podle mě) zní všude a vždy dobře to samé si zřejmě myslelo i publikum.
School zní opravdu "drze" a tak to má být, navíc School zněla zrovna v tom největším lijáku. Po doznění posledního tónu začal Krist: "nevím co jste zaslechli, ale tohle není naše poslední vystoupení." "Jo je." odporoval Kurt "Ne, to není" vyhrkla Dave(asi) "Oficiálně prohlašuju, tohle je náš podslední koncert" "dokud se nesejdem" přihodil Krist "znovu" dodal Dave "na listopadovém turné" prohodil Kurt "vyrazíme v listopadu na turné ? Nebo nahrajem nové album ?" "Tak třeba nahrajem nové album" zareagoval Krist.
Smoke On The Water je asi nejméně známý song, který zazněl na vystoupení Nirvany v Reamingu, vlastně to ani nebyl song jako jamování.
U Spank Thru se mírně sekli zvukaři, ale divákům to zjevně nevadilo.
Money Will Roll Right In je další z nevydaných songů, původně se měla objevit i na dalším albu, ale nakonec k tomu nedošlo.
Na Tourette´s si dal Kurt záležet a vyzněla lépe než studiová verze, která oproti tomuhle působí nevýrazně.
Nakonec představili nový song Territorial Pissings a vzápětí po něm následoval tzv. End Jam při kterém začali devastovat nástroje . Před odchodem z pódia poděkoval Krist všem v jevišti a tímto pro Nirvanu skončilo nezapomenutelné vystoupení v Reedingu.