Aberdeenský most
Je všeobecně známo, že Kurt Cobain ve svých sedmnácti letech, když byl vyhozen z domu, nocoval pod mostem. Pokud-li s přečtete jakýkoliv rozhovor, kde se objevuje toto téma, Kurt obvykle začne vyprávět, že když už měl všeho dost, odešel od matky a jejího přítele spát pod most. Tolik nenáviděl svůj domov, že mu i Aberdeenský most byl bližší než jeho vlastní rodina. Ano, tohle se dočtete, někdy k tomu Kurt ještě rád připojuje, jak nesnesitelné to bylo, že musel pojídat krysy a jinou havěť, aby vůbec dokázal přežít.
Ano, jako příběh pro informace chtivé fanoušky a reportéry je to neskutečně zajímavé a poutavé, ale je to jenom dobře smyšlený příběh, který se nezakládá z drtivé části na pravdě.
Kurtova mladší sestra Kim říká: "Ani náhodou pod tím mostem nebydlel. Je to zastrčený místo, kam chodil s ostatními kouřit trávu, ale nic víc."
Pokud-li Kurt vůbec někdy pod nějakým mostem přespal, podle dohadů by to mohl být Six Street Bridge. Známe místo vyhledávané bezdomovcema a Kurta si v tomhle prostředí jen stěží dokážeme představit. Byl to neuvěřitelný fňukal a citlivka a s tímhle přístupem by jaro v Aberdeenu přežil jen málokdo vzhledem k tomu, že rok co rok Aberdeen na jaře sužují vytrvalé deště. Tak či tak má historka s mostem pro Kurta velký citový význam. Je to možná kvůli tomu, že ji právě tolikrát vyprávěl, či protože byl psychicky na dně a cítil se, jako by pod tím mostem doopravdy spával a žil a možná proto je pro něj ta píseň tolik důležitá. V žádné jiné písni od Nirvany nenajdete tolik emocí právě jako v Something In the Way.
Bohužel pravda o tom, kde trávil mladý Kurt noci a dny je mnohem krutější než jeho příběh.
Zezačátku přespával u Dalea Crovera na verandě stočený do klubíčka v kartónové krabici od lednice. Když začal být na obtíž, využil svých znalostí a vynalézavosti. V Aberdeenu bylo mnoho starých činžáků, ve kterých bylo nainstalováno ústřední topení. Tam se obvykle Kurt uchyloval v pozdních nočních hodinách, když měl jistotu, že všichni obyvatelé už spí. Do domu se vplížil za tmy, vybalil si deku, vyšrouboval žárovku a usnul. Vždy si dával pozor, aby vstával dřív než se vzbudí majitelé domu. Tato instinktivní schopnost mu pomáhala přežít. Tento styl života nejlépe Kurt shrnul do řádku jedné písničky: "Obdivuji to, tu sílu instinktu.".
Dnes se pod Aberdeenským mostem scházejí Kurtovi fanoušci a nechávají tam na památku různé předměty, nápisy
Když už Kurt doopravdy neměl kam jít, zamířil spolu se svým kamarádem Paulem Whitem do obecní nemocnice v Grays Harbor. Přespávali v čekárně a smělejší nebo možná zoufalejší Kurt si drze vyzvedával jídlo na vymyšlená čísla pokojů.
"V čekárně jsme měli televizi a my se na ní mohli dívat celý den," říká Paul. "Ostatní si mysleli, že jsme příbuzní nějakého nemocného nebo umírajícího a když na to přišlo, nikdy se nás na nic nevyptávali."
Toto je skutečný příběh, který si Kurt prožil a je emočně vylíčený v písni "Something In The Way". Je ironií, že Kurt skončil tam, kde se před sedmnácti lety narodil - v nemocnici Grays Harbor.
A teď spí v čekárně jako nějaký uprchlík, krade v jídelně rohlíky, hraje si na truchlícího příbuzného nějakého pacienta a přitom sám hledá nějaký lék na osamělost, kterou skrývá ve svém srdci.