L7 - grunge
L7 založili v roce 1985 Donita Sparks a Suzi Gardner (název kapely je odvozen od slangového výrazu, používajícího se v 50. letech). Za bicí si sedl Roy Koutsky a po vystřídání několika basistek se nastálo do kapely usadila Jennifer Finch (předtím hrála v kapela Sugar Babylon s Courtney Love a Kat Bjelland z Babes In Toyland). Kapela byla hodně ovlivněná hlavně punkem a grunge (a spoustou dalších stylů jako pop, metal). Svou hudbu začala šířit po undergroundových (u nás by se řeklo malých a starých) klubech všude v LA. Skupina si díky svým vystoupením začala získavat fanounšky a netrvalo dlouho a sám majitel Ephitaphu (Brett Gurewitz - kytarista Bad Religion) si jich všiml a podepsal s nimi smlouvu. To se psal rok 1987. V září 1988 jim vyšel debut nazvaný prostě L7. Jednalo se o velmi dravé a přímočaré album, na kterém je znát, že kapela stále hledá sama sebe. Ještě téhož roku je jediný kluk v L7 nahrazen Dee Plakas, která do kapely dobře zapadla. Od této doby se kapela stává čistě ženskou záležitostí. Kapela má první turné po amerických státech (celostátní), jako support Bad Religion. Další album na sebe dlouho nenechá čekat, tentokrát však vyšlo u Subpopu (v roce 1990). Úvodní Shove se stala ihned hitem. I z tohoto alba prýští energie a naštvanost, jsou na něm znát prvky grunge. Přelomovým albem se stalo Bricks Are Heavy, které bylo vydáno u velké firmy Reprise. Producentem byl Butch Vig (znáte ho jistě z Nevermindu). Úspěch alba na sebe nenechal čekat a o L7 se začal kde kdo zajímat. Především pak na MTV jednu dobu zářil jejich hit Pretend We Dead(tento song spolu se Shove patří mezi nejhranější kousky na koncertech). Ve známost šel i jejich koncert z Reading Festivalu 92, kdy nepříčetní fanoušci začali po kapele házet bláto. Dee to řešila tak, že si vyndala tampon a hodila ho do rozlíceného davu. Následující dva roky byli jen o turné. Kapela předváděla co dokáže na podiu. Při vystoupní pro britskou televizi ,,The World" si Donita před zraky všech diváků v sále i u televizí svlékne kalhotky. Podobnými ,,srandičkami" dokázala kapela šokovat. O to rychleji se šířila jejich popularita. Jediné volné chvilky byli využity k nahrání čtvtého alba Hungry For Stink. V následujících letech kapela vystupovala jako hlavní headliner na festivalech jako Lollapalooza, či měla šňůru s Melvins. Na Rock For Choice (byla to bezvýdělečná organizace, kterou založili) vystupovala s kapelama jako Nirvana, Hole, Rage Against The Machine či Pearl Jam. Jejich song Shitlist se objevil ve filmu Olivera Stonea Takový normální zabijáci. V roce 1996 kapelu opouští Jennifer Finch a zakládá si vlastní kapelu Other Star People. Zbylé trio nahrává jejich další studiovku nazvanou The Beuty Process: Triple platinum. Basu tu obstarala Donita a její kamarádka Greta Brinkman. Celý rok 1997 dělají support Marylin Mansonovi na jeho turné Antichristsuperstar. Na následujícím turné jim vypomáhá Gail Greenwood a celé turné natáčí samotný Chris Novoselic. Vychází jim živák 1998: Live from Osaka s Gail Greenwood. Ta se však s ostatníma do dalších projektů nezapojuje, takže L7 hledá basáka nastálo. Mezitím také členky L7 zakládají nezavislý label Wox Tadpole, kde vychází další album L7 Slap-happy. Nedlouho potom získají kýženého basáka (basistku:-) Janis Tanaka. Podle slov kapely je to nejmilejší člověk na světě. Na nové album se stále čeká, jediné co od nich za poslední 4 roky vyšlo je bestofka The Slash Years. Kapela je prozatím jaksi nečinná.